O sóji všeobecně

Kulturní sója je diploidizovaný tetraploid (2n=40). Sója může za vhodných podmínek dorůst až 1,5 m, běžné porosty dorůstají do výšky cca 1 m. Sója má jednoduché primární listy, sekundární listy jsou většinou trojčetné. Hlíznatý kořenový systém sestává z hlavního kořenu z kterého vychází postraní kořeny. Většina kultivarů je pokryta jemnými trichomy (je ochmýřená). Lusky jsou buď rovné nebo lehce zakřivené a dosahují délky od 2 do 7 cm. Semena jsou většinou oválná, ale existují kultivary s plochými či protáhlými semeny. Sója je dvojděložná samosprašná rostlina pěstovaná komerčně ze semene. Jednotlivé kultivary lze v umělých podmínkách křížit pro šlechtitelské účely. Blizna je citlivá k opylení zhruba 24 hodin před vykvetením a dalších 48 hodin po vykvetení. Díky tomu dochází většinou k opylení ještě před otevřením květu.

Sója je považována za jednu z nejstarších kulturních plodin. Pochází ze severní a střední Číny. První zmínky o sóji nacházíme v knihách známých jako „Pen-Cao-Kong-Mu“ datovaných př. 2838 lety. Do Spojených států byla sója dovezena v roce 1765. Sója (G. max) spolu s G. soja a G. gracilis patří do podrodu Glycine subgen. Soja (Moench) F.J. Herm. Divoký příbuzný sóji G. soja se často vyskytuje na mezích, podél cest a vodotečí v některých asijských zemích. V Americe, Evropě či Africe se divoké odrůdy sóji nevyskytují. Sója se může křížit pouze s uvedenými dvěma zástupci podrodu Soja. Potenciál pro křížení je tak omezen jednak samosprášením a jednak geograficky, protože tito příbuzní se vyskytují pouze v Číně, Koreji, Japonsku a v bývalém SSSR.

Sója se pěstuje v tropických, subtropických podmínkách a v teplých oblastech mírného pásu. Většinou je zavlažována pouze dešťovými srážkami, začíná se však rovněž používat umělé zavlažování. Sója je sice poměrně rezistentní k teplotním extrémům, ale její růst může být výrazně zpomalen při teplotách pod 18°C a nad 35°C. Některé kultivary nekvetou při teplotách pod 24°C. Pouze asi z 25 až 30 % květů vznikají lusky, pokud je rostlina stresována v době květení, počet lusků prudce klesá. Za vhodných podmínek může sója vytvořit až 400 lusků obsahujících 1 až 5 semen. Sója je krátkodenní rostlina, ale existují i kultivary adaptované na jinou délku dne. Většina moderních odrůd dává dobrý výnos pouze ve velmi úzkém klimatickém pásu. Růst se většinou zastavuje po 100 až 130 dnech od vzejití a to v době květení. Sója stejně jako jiné luštěniny dokáže za pomoci symbiotických bakterií fixovat vzdušný dusík, proto se používá rovněž jako rotační plodina po kukuřici, bavlně či čiroku. Není příliš náročná na půdu s výjimkou písčitých půd, které ji nevyhovují. Optimální pH půdy je 6 až 6,5. Výnosy jsou závislé zejména na dostatku vody, poté na hnojení a řádkování. S umělým zavlažováním dosahují moderní kultivary sóji výnosů 2,5 až 3,5 t/ha, výnosy bez zavlažování se pohybují mezi 1,5 až 2,5 t/ha. Při zavlažování má sója tendenci zvyšovat obsah proteinu na úkor oleje.

Ve vyspělých zemích je většina sóji použita jako krmivo pro dobytek nebo je zpracována na olej a sójový protein, který se používá jako aditivum v mnoha potravinářských výrobcích. Sója je velmi bohatá na proteiny, navíc mají tyto proteiny vhodné aminokyselinové složení s vysokým podílem esenciálních aminokyselin, je chudá pouze na sirné aminokyseliny. Proto jsou sójové výrobky oblíbenou složkou vegetariánské stravy. Bohužel sója rovněž obsahuje některé anti-nutrienty, alergeny a vysokou hladinu fyto-estrogenů, které mohou být nevhodné zejména pro děti. Zdravý vývoj dítěte může rovněž ovlivnit vysoká hladina fytátů, které váží vápník a další stopové živiny a zabraňují tak jejich příjmu z potravy. Z těchto důvodů nejsou běžné sójové výrobky vhodné pro děti, vyrábějí se však specielně formulované výrobky s přídavkem vápníku a vitamínů, které je možné dětem podávat. Alergie na sójové proteiny je v Evropě a severní Americe poměrně častá. Tradiční asijská kuchyně využívá především fermentovaný sójový protein (sójová omáčka a podobně) ve kterém je hladina alergenů a antinutričních látek výrazně snížena. Kromě potravinářského použití se sója používá v průmyslu pro výrobu bionafty, kosmetických přípravků, oleje, mýdel, plastů a podobně.

Sója působí preventivně proti rakovině střev a konečníku u žen

 Sója působí jako prevence rakoviny tlustého střeva a konečníku u žen. Pojídáním sójových bobů se dostává do těla nejen dostatek potřebných aminokyselin k výstavbě bílkovin, ale také řada účinných látek, které střevo chrání. Tento efekt redukce kolorektální rakoviny platí pro ženy obecně, přičemž u těch po menopauze snižuje riziko až o 33 procent.
Denně stačí přitom pozřít údajně deset gramů tofu, sójových bobů či dalších výrobků ze sóji. Odborníci z Vanderbiltovy univerzity v Tennessee sledovali vliv konzumace sójových výrobků na zdraví u více než 68 tisíc žen ve věku mezi čtyřiceti a sedmdesáti roky. Na počátku zkoumání byly všechny ženy bez rakoviny či diabetu.
Za 6,4 roku sledování bylo odhaleno 321 případů rakoviny tlustého střeva. Po zhodnocení výsledků s ohledem na matoucí faktory bylo prokázáno, že konzumace sóji a sójových výrobků u žen po menopauze působí jako prevence onemocnění rakovinou konečníku a tlustého střeva.
Sójové bílkoviny také snižují cholesterol v krvi. Pro ženy po menopauze je navíc důležité, že sójové výrobky obsahují velké množství fytoestrogenů – tedy rostlinných variant ženských pohlavních hormonů, které po menopauze často chybí. Ženy konzumující pravidelně sóju a sójové výrobky zažívají méně často negativní symptomy menopauzy.
U mužů se zatím o blahodárném vlivu sóji na jejich zdraví spekuluje a nebylo prokázáno, že by u nich riziko rakoviny snižovala.